Domácí není bio!

Tak se zase po dlouhé době ozývám a mám smíšené pocity. Letošní sezona nic moc, i přes veškerou naši snahu nás počasí nemile překvapilo a přálo hlavně plevelům.
 Ale to není to hlavní, o čem chci dnes psát. Vlastně to přijde až za chvilku. Snad budu stručná, i když je to obsáhlé téma.
  V dnešní době zdražujících se živočišných produktů-nedávno másla a teď vajec. Ano, jsou to konvenční produkty, o vejcích ani nemluvím. S máslem je to bůhví proč, důvod zdražování mi nějak ušel, ale vejce se zdražují proto, že v mnohých evropských chovech přehnali desinsekci fipronilem a ten se dostal do těl slepic i do vajec. Slepice utratili, a protože to nejsou tak úplně stroje (ještě stále musíme čekat až se vylíhne kuře, dospěje a začne snášet), trvá nějakou dobu, než budou nová vejce. A bůhví proč to vyšlo zrovna na vánoce. Ale to se týká hlavně velkochovů.
  Dost často se setkávám s prohlášením chovatelů čehokoliv, kteří prodávají ze dvora zvířata, že jsou vykrmená bez směsí, úplně domácí, jako za časů našich babiček. Zkuste se zeptat, za jak dlouho to zvíře vyrostlo a čím že bylo vlastně krmeno. A jaká je cena. Zdá se vám nízká, nebo vysoká? Co myslíte? My naše zvířata máme v biorežimu-mají certifikát. Žádnou směs, která obsahuje sojový šrot (vždy GMO), syntetické vitamíny a enzymy nikdy neviděly, nesmíme ani nechceme tyhle věci krmit. Zato je krmíme bioobilím, které si vypěstujeme, biozeleninou, která je malá, prasklá atd, natí ze zeleniny, mohou se procházet po venku a pást se. Takové zvíře ale roste delší dobu, krmení zakládáme 3x denně, takže nás to stojí hodně času a proto jsou naše ceny o dost vyšší, ale uvědomnělý spotřebitel vidí tu přidanou hodnotu, která s za tím skrývá. Kdežto domácí zvíře v malochovu dost často baští směs (minimálně obilí, do kterého se přidává koncentrát, který obsahuje sojový šrot, vitamíny, enzymy) a tím se vlastně vyrobí běžná směs. O tom, že na obilí se vylilo spousta biocidů a umělých hnojiv ani nemluvím. Většinou je celý život zavřeno byť na podestýlce (líp a rychleji roste, když nemusí chodit ven), slepice mají minimální výběh, jestli vůbec nějaký. A pak přijde to srovnání: vždyť moje vejce jsou skoro bio a moje zvířata taky, žádnou směs jim nedávám, tak proč je to bio tak drahý? To je jen marketingový tah, proč by si chovatel bio dával tu práci, aby je pouštěl ven? Vždyť je to zbytečný, jsou to jen hloupí ptáci... Ty naše skoro bio jsou taky dobrý, ne-li lepší, ti jejich bio běhají, to bude asi tuhý maso...
 A pak tu máme farmářskou zeleninu, nebo farmářské cokoliv. V lepším případě to pěstitel pěstuje sám, v tom horším si pro to zajede někam do skladu a vydává to za svoje výpěstky. Omytá farmářská mrkev mě vždycky odzbrojí. Přece když pěstuji něco kvalitního, a dám si s tím tu práci, tak chci, aby to lidem ve sklepě nebo v lednici dlouho vydrželo a nebudu to umývat. Nemyslím svazky, to dá rozum, že je umyju, to je pro rychlou spotřebu. Ale mrkev bez natě, nebo petržel? A úplně mě odrovná prohlášení: já to skoro nestříkám, to je jako bio, já nevím, co ti lidi s tím pořád nadělají. Certifikát bio, to je bohapustá buzerace a zbytečná administrativa. Zelenina roste sama, bio je zbytečně drahá... A co myslíte, když přijedu na trh se svojí biozeleninou a stojí tam ještě pěstitel farmářské zeleniny, u něj je fronta a přesvědčuje všechny, jak je jeho zboží kvalitní a zdravé, vždyť to skoro nestříká, to nestojí za řeč. A už vůbec to nehnojí žádnými umělými hnojivy. Ale když ty jeho výpěstky jsou tak pěkné, na zelí nebo květáku neuvidíte ani housenku, ani mšici, v bramboře ani jednoho drátovce. Zvláštní, to pak nechápu, proč nám ta havěť do zeleniny tolik leze, když ani on ničím nestříká, zrovna tak jako my... Kde je tedy chyba?
 A teď babo raď, bio, nebo domácí? Bio s certifikátem, nebo jako bio bez certifikátu?
A přemýšlejte o tom důkladně a hlavně kupujte bio s certifikátem, ať nejsme druh na vymření. Hodně biozelinářů to zabalilo, ale konkrétně my to nevzdáme. I když máme nevýhodné podmínky a krátkou sezonu tady na Vysočině. I když tady prší míň a míň.(Nemyslím podzim, teď už je pozdě na cokoliv, ale alespoň se tvoří zásoby spodní vody, jestli je neodplaví meliorace) I když nemáme závlahy. Ale budeme přemýšlet, jak pokračovat dál. Bio je totiž životní styl a když někdo žije bio a pěstuje zeleninu a chová zvířata bio, tak to myslí vážně a přes to nejede vlak!

Duben ve znamení setí.
 O víkendu jsme seli obilí a tento týden se dostalo na zeleninu. Počasi se vyvíjí zatím příznivě, ale jsme teprve na začátku. V zemi je špenát a petržel, mrkev, pastinák, řepa a cibule jsou v pořadí.
  Tak si popřeju, ať nám to roste

tentokrát trošku filozofie

Jak tak koukám, zase už je večer a nic hotového... Plány by byly, ale realita je jiná. Můj den se rozděluje na několik úseků a to od spaní do spaní a od jídla do jídla našeho malého farmáře Františka. Je to zlatý kluk, moc hodný, ale to věčné dilema děti nebo práce?Kdo je důležitější? To je ale hloupá řečnická otázka. No samozřejmě děti, a že jich máme, ale... Děti potřebují péči, lásku, pozornost, výchovu, důslednost, trpělivost, ale kromě toho prachy!!! Neustálé dotazy: mami, koupíš mě mobil? A mě oblečení, a mě boty! A proč nejezdíme na dovolenou? A kdy pojedeme na výlet?
  No přece nikdy, jsme rádi (já a manžel), že si v neděli lehnem k televizi! Rozuměj asi 2 hod po obědě, když se nakrmí zvířata a než se půjdou krmit zase. A do toho nekonečné prádlo, úklid (nepřeháním s úklidem), ale hlavně, hlavně práce. Jak to všechno skloubit dohromady, aby to fungovalo jsem ještě neobjevila, ale stále hledám možnosti. Zatím to je tak, že někde uberu a někde přidám a tak to střídám. Jednou víc děti a domácnost, jednou víc pole a zvířata. Vlastně děti a zvířata nebo pole a domácnost.
  Dnes jsem dostala otázku, jak umím prožívat přítomnost. Nejspíš žiju jen přítomnost, na minulost není čas a budoucnost bude za okamžik... I když plánujeme, doufáme a modlíme se, aby byla budoucnost příznivá. Práce pod širým nebem je značně nejistá, ale stále věřím...
 Skoro pořád prožívám konflikt, jestli 5 dětí není příliš, ale když vidím všechny dcerky, jak rostou, jak s nimi mlátí puberta, jak se těší na narozeninové oslavy, jak se hádají a pořád prudí, jakou jsme si to vybrali blbou práci... a jak se nejmladší pořád usmívá a dává nám najevo, že je s námi rád, tak jsem šťastná.
 A tak v mezičase mezi jídlem a spaním a žehlením taky něco naseju, okopu (okopeme), vyplejeme, sklidíme,odvezeme a než se nadějeme, je další rok pryč.
  A opět vidím, že ač žiju přítomnost, zase hledím vstříc budoucnosti s důvěrou. To je pocit k nezaplacení. A za tento pocit můžete také vy, všichni naši KPZkáři, odběratelé, přátelé a pomocníci, protože jen díky vám  má naše práce smysl a činí nás svobodnými. (Jen kdyby to ty děti chápaly).
Takže, ať nám to letos roste!

A opět tu máme nový rok.
Jsem sama zvědavá, jak často budu schopna přidávat nové příspěvky. Moc se toho u nás nezměnilo. Přibyl jeden člen rodiny, přibylo práce a ubylo pomocníků/brigádníků. Asi nový trend....
No nic, budeme se muset hodně snažit, abychom přežili zase další rok. A to se nám daří díky KPZ a taky ostatním odběratelům.
 Obrázky neslibuji, nechte se překvapit... My se necháme překvapit počasím. Hodně nás v minulých letech potrápilo, ale stále věřím, že to bylo jen přechodně. Máme tu krásnou zimu, sněhu je docela dost a drží, mráz prověří myši a ostatní hmyzí škůdce, kteří na našich pozemcích kynou, včetně srnců a zajíců. Škoda, že nemůžeme nabídnout biodivočinu, je 100%, protože ti otravové skoro do lesa nechodí a bydlí v sezoně na poli.
  Zatím mám čas, tak se nápady množí, ale až přijde do tuhého, začnou výsevy a pletí, uvidíme, jak se budu tužit a sdílet...
 To jen pro začátek, tak zatím... Lp