Jak tak koukám, zase už je večer a nic hotového... Plány by byly, ale realita je jiná. Můj den se rozděluje na několik úseků a to od spaní do spaní a od jídla do jídla našeho malého farmáře Františka. Je to zlatý kluk, moc hodný, ale to věčné dilema děti nebo práce?Kdo je důležitější? To je ale hloupá řečnická otázka. No samozřejmě děti, a že jich máme, ale... Děti potřebují péči, lásku, pozornost, výchovu, důslednost, trpělivost, ale kromě toho prachy!!! Neustálé dotazy: mami, koupíš mě mobil? A mě oblečení, a mě boty! A proč nejezdíme na dovolenou? A kdy pojedeme na výlet?
No přece nikdy, jsme rádi (já a manžel), že si v neděli lehnem k televizi! Rozuměj asi 2 hod po obědě, když se nakrmí zvířata a než se půjdou krmit zase. A do toho nekonečné prádlo, úklid (nepřeháním s úklidem), ale hlavně, hlavně práce. Jak to všechno skloubit dohromady, aby to fungovalo jsem ještě neobjevila, ale stále hledám možnosti. Zatím to je tak, že někde uberu a někde přidám a tak to střídám. Jednou víc děti a domácnost, jednou víc pole a zvířata. Vlastně děti a zvířata nebo pole a domácnost.
Dnes jsem dostala otázku, jak umím prožívat přítomnost. Nejspíš žiju jen přítomnost, na minulost není čas a budoucnost bude za okamžik... I když plánujeme, doufáme a modlíme se, aby byla budoucnost příznivá. Práce pod širým nebem je značně nejistá, ale stále věřím...
Skoro pořád prožívám konflikt, jestli 5 dětí není příliš, ale když vidím všechny dcerky, jak rostou, jak s nimi mlátí puberta, jak se těší na narozeninové oslavy, jak se hádají a pořád prudí, jakou jsme si to vybrali blbou práci... a jak se nejmladší pořád usmívá a dává nám najevo, že je s námi rád, tak jsem šťastná.
A tak v mezičase mezi jídlem a spaním a žehlením taky něco naseju, okopu (okopeme), vyplejeme, sklidíme,odvezeme a než se nadějeme, je další rok pryč.
A opět vidím, že ač žiju přítomnost, zase hledím vstříc budoucnosti s důvěrou. To je pocit k nezaplacení. A za tento pocit můžete také vy, všichni naši KPZkáři, odběratelé, přátelé a pomocníci, protože jen díky vám má naše práce smysl a činí nás svobodnými. (Jen kdyby to ty děti chápaly).
Takže, ať nám to letos roste!
